Tereza Chytílková: Moje cesta po Galaxii

Příběh se odehrává v daleké budoucnosti, kde lidé cestují mezi různými planetami a dokonce na nich bydlí. Děje se to tak už nespočet let, ale najednou se objeví skupina Lager, která se snaží všechny lidi na planetách (zatím) mimo Zemi vyhnat nebo zabít.

Děj se točí okolo dvou hlavních postav – Joshe, který jako jediný se svou rodinou stihne utéct z planety Pandora, než je stihne skupina Lager zneškodnit. A přesně tato událost ho zláká k tomu, aby se stal vojákem/vědcem skupiny Lazarus a vyhrál tak válku nad Lagery. Vydává se tedy na zkoušku, která může stát i jeho život. Pokud se Josh dostane do Lazarusu, bude se tak moct pomstít za to, co se stalo na jeho rodné planetě.

Druhou důležitou postavou v tomhle příběhu je Ivy. Jako malá byla s rodiči na exkurzi v atomovém bunkru, kde došlo k „malé“ nehodě. Ivy se nešťastnou náhodou někde zatoulala a najednou byli všichni pryč. Čistou náhodou narazila na dveře, kde bylo napsáno „VSTUP ZAKÁZÁN“, jenže to by nebyla ona, kdyby dveře neotevřela a nevešla dovnitř. V tu ránu se o pár vteřin později rozpoutalo peklo. Později se Ivy probouzí v nemocnici, kde se rozpomíná, co se vlastně stalo a hned od začátku se jí v hlavě začíná rodit plán – zničit celou Galaxii. Avšak k tomu, aby Ivy zničila Galaxii, bude potřebovat pomoc. A kdo jiný by jí mohl pomoct než vyhynulá rasa Dávných, jejichž technologie je tisíckrát lepší než ta jejich? A jak se k ní dá vůbec dostat? Ve vzduchu tedy visí hned několik otázek. Dostane Josh šanci pomstít svou planetu? Podaří se Ivy najít Dávné a rozpoutat mezigalaktickou válku? Podaří se Lazarusu ubránit Galaxii?

Popravdě nejsem člověk, co holduje čistému sci-fi žánru. Vesmír mi taky moc neříká, nikdy jsem se o to nezajímala, i když jisté základní věci okolo toho znám, což asi každý.

Zpočátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst a byla to pro mě doslova otrava, tedy aspoň do části, než se Josh dostal na výcvik k Lazarusu. To už byla docela zajímavější část, i když mi už přišlo přehnané, že se zde začali objevovat prvky magie – to už mi přišlo jako úplný mišmaš, ale budiž.

Výcvik Joshe byl pro mě asi nejzajímavější a následné pátrání po Dávných taktéž.

Zato Ivy mi nehorázně pila krev a její části v knize jsem měla chuť rovnou přeskakovat, jelikož mě popravdě vůbec nebavily, ale bohužel, dávalo to souvislost k celému příběhu, takže jsem si přeskoky nemohla dovolit.

Plusem knihy byly krátké kapitoly, takže děj docela rychle ubíhal, což beru jako opravdu velké plus, jelikož já osobně mám kratší kapitoly raději.

Bohužel, velkým mínusem knihy byl „romantický“ vztah mezi dvěma hlavními postavami, který byl tak umělý, že jsem těm dvěma nevěřila ani nos mezi očima. Podle mě by autor udělal lépe, kdyby do příběhu žádný vztah nezakomponoval. Vůbec se to tam nehodilo a hlavně jsem ty pasáže nedokázala ani číst, protože to bylo hodně – když už to řeknu na (skoro) plnou pusu – trapný.

Potažmo, když je autorovi teprve patnáct let, myslím, že o „romantickém vztahu“ nemá ani potuchy (navíc knihu napsal prý ještě dříve, než mu bylo patnáct). Možná proto mi ty scény přišly tak umělé a těžko uvěřitelné.

Na začátku jsem zmínila, že je tohle první díl ze série, což znamená, že nás tedy čeká další pokračování. Podle mě by bylo lepší, kdyby kniha byla jednoduše ukončena a neprotahovala se, ale to už je autorovo rozhodnutí a kdo ví, třeba pokračování bude mnohem lepší než díl první.

A doporučení? Nevím, které věkové skupině bych tuto knihu doporučila, možná spíše mladší generaci, než starší, jelikož je to spíše pohádka, než opravdové sci-fi a pro nenáročné fanoušky by to mohlo být fajn počtení. Avšak stejně si myslím, že je lepší aby si každý udělal názor podle sebe.