Básnická sbírka Procházky po Jelení, ilustrovaná grafikem Jiřím Staňkem, se skládá hned z několika rovin, a to jak tematických, tak stylistických. Čtenář zde najde oddíly psané veršem volným a vedle toho villonské balady. Samostatná část je psána formou sonetů.
Tematicky se zde prolínají vzpomínky na autorovo dětství a krajinu krušnohorského pohraničí s historií tohoto kraje. Knížka je koncipována na střetu protikladů – přírodní lyrika je v kontrastu s výjevy války a zkázy, obraz zasněžené pohádkové říše je ukázán jako druhá tvář obrazu zcela jiného, děsivého, kde v jeho zlatém řezu strádají vězni zimou a bitím. Pro ně je tato tvář peklem. Mrazivým a bezvýchodným. V protikladu k beznaději ovšem zaznívá hlas naděje a usmíření. Tok Slatinného potoka je současně symbolem času, jenž odnáší kal a zvolna hojí staré rány.
Básně se sice vracejí do minulosti, ale současně jsou varováním před budoucností. Válka je to nejhorší, co jako lidé dokážeme stvořit. Bohužel není roku, aby někde ve světě nezuřila. Bereme-li jednotlivé války po světě jako deště, hrozí nám povodeň, před níž nebude úniku. Je nesmírně těžké bezmocně přihlížet, a nemoci s tím nic dělat. Pouze čekat. Čekat, až zase nějaké voda odnese kal. Jenomže války nejsou řízeny přírodními zákony. Jsou systémovým projevem – a vždy je za ně někdo zodpovědný.
Žijeme ve značně pohnuté době. V době rostoucích sociálních nejistot podtrženým kolabováním stávajícího systému. Taková doba nepřeje dobrým mezilidským vztahům. Taková doba nepřeje Múzám.
Knížku však nelze brát toliko jako varování před válkou, která z nás udělá pouze figurky na odstřel. Je to též osobní zpověď autora, která poodhaluje jeho nitro s různými boji, které se v něm odehrávají. Citová struna zde rozhodně nehraje druhé housle. Naopak.
Celou sbírkou rezonuje obdiv k tajemné krajině jako osudové ženě. Krajině, která nemá jedinou tvář, a v níž se snoubí něha s krutostí, divokost s jemností a krása s obyčejností až všedností.
Je už pouze na čtenáři, kterým směrem se v knížce vydá. Na výběr má cest hned několik.
Ukázka:
|
Definice války Domky zmizely jako mávnutím proutku Celnice se roztřásla zimou Zůstalo pouze jméno Díry |
Nad krajem již nezní zpěv zvonu Ve stínu pod břízou Jaký to kontrast Trochu rozpadlého cementu Tak zní |