S jakými slovy vyslat knihu do světa v době, kdy se málo čte i málo přemýšlí? Četba knih totiž může být setsakramentsky nebezpečná. Copak nestačí povídačky o celebritách (= kurvách a bláznech) a skvosty v bedně (slepá Esmeralda už zase vidí a Pedro není její bratr, ale syn!)?
Jenom neříkejte, že nastala debilizace! Copak nemáme dost škol? Ňáká ta univerzita je už i ve Zlámané Lhotě! Na titul dosáhne každý a kdo má v palici jó vymeteno, koupí si něco jako MBA (mladý-blbý-arogantní?). Hlavní je naučit se žvanit o ničem a bejt free, cool a in…
Ale nebojte, moje knížka není o tomhle. Nebo jenom trochu… Mnohem víc je o tom, že když už není naděje změnit tento svět, který si nezaslouží lásku, zbývá nám nenechat se napálit, vidět a vědět. I když tak pěkně jsem to bohužel neřekl já, ale pan Milan Kundera. A když už jsme u těch citátů: Směšná je omezenost dočasných držitelů moci, kteří se domnívají, že je možno zahladit i paměť příštího věku (Seneca).
Rád bych svým čtenářkám a čtenářům popřál, aby jim moje povídání přineslo trochu zábavy i zamyšlení. Ale hlavně aby si jaksepatří vychutnávali tu naši krátkou plavbu na lodi bláznů, která nemá kapitána, a na jejíž palubě se o kormidlo pořád rvou ti největší šílenci.
Pavel Jansa