Mít ve svém rodu šlechtického předka a být středem historických událostí ve svém regionu, to se hned tak někomu nepoštěstí. A k tomu mít ještě literární vlohy přímo svádí k napsání kroniky. Zpočátku šlo o domluvu Karla Nedbálka st. a jeho sestry Jany Nedbálkové, že budou po svých předcích pátrat v archivech a kronikách. Po jisté době se však přidal i syn Karel Nedbálek ml. a nápad sepsání kroniky dostal jiný rozměr. Po stovkách hodin pátrání v archivech Klečůvka, Brno a Olomouc a bádání v kronikách se po pěti letech stala výsledkem knižní forma kroniky s rodokmenem.
„Jak už to dříve bývalo, rodiče nám často vykládali historky o našich předcích, a odkud pocházíme. I při setkávání s obyvateli slušovického regionu jsme často slýchávali, že jsme s někým příbuzní. Tehdy jsme si ještě nedokázali dát věci do kontextu a uvědomit si, z které strany jsme po rodině. Některé historky z rodinných tradic byly natolik romantické, že jsme začali po naších předcích pátrat. Jako nejvíc romantické události se jeví pověsti o šlechtickém předkovi rodu a zázračnému uzdravení jednoho z našich předků,“ přibližuje dále vznik kroniky Karel Nedbálek st.
Z hlediska historických souvislostí je zpracována také historie obcí nejbližšího okolí, a to obce Březová a správní obce Slušovice. Někdy se vyskytuje i vrchnostenská obec Lukov nebo obce Veselá, Klečůvka a Želechovice. Takto se stala Kronika rodu Nedbálkových regionální záležitostí.
Kroniku rodu Nedbálkových jsme vydali k výročí narození autorů JUDr. Ing. Karla Nedbálka, PhD, MBA a jeho syna Mgr. Karla Nedbálka.