Pavel Jansa, „v civilu“ lékař a univerzitní profesor, se coby autor beletrie zapsal do povědomí čtenářů příběhy s kriminálními zápletkami. Za všechny lze uvést opakovaně vydaný titul Nejlepším se neodpouští (1. vyd. Šulc a spol. 2000, 2. upravené vyd. Akcent 2012), koktejl brilantní detektivní šarády a osudu úspěšného člověka, na něhož pořádali neschopní hony bez ohledu na momentálně vládnoucí režimy.

Na Vánoce 2016 vydal tento autor novinku – román Přízraky milovníka anekdot. Hrdinou i vypravěčem je tentokrát učitel Altschul (alte Schule – stará škola), človíček z české šedé zóny. Příběh se zpočátku tváří jako pouhopouhá zábavná historka plná ironie a humoru, ale brzy se ukáže – jako ostatně téměř vždycky – že v každé frašce chybí k tragédii jenom ten příslovečný krůček.

Nejistý slušňák, doma beznadějně pod pantoflem, se kdysi zamiloval do slovenské kolegyně Dariny, která pak emigrovala. Když se mu po sametu ozvala s tím, že přiletí na návštěvu, hned se za ní vydal. V ovíněném stavu se pak ale neplánovaně sblížil s jinou emigrantkou, světovou operní hvězdou Dorou Weinerovou. Ta dorazila do rodné země, aby čelila obvinění, že za studií udala cizince, který tajně nocoval na vysokoškolské koleji. Nařčení, připomínající „aféru“ Milana Kundery (která měla ovšem vypuknout až za několik let!), rozmázla média a Altschul překonal sám sebe, když vytáhl do boje po Dořině boku.

Vysloužil si tím její sympatie i vstupenku do velkého světa a pak nestačil zírat. Sledoval loutky na drátcích neviditelných loutkářů a neměl potuchy, kdo je kdo a hlavně kdo je čí. Brzy mu došlo, že ani slovenská učitelka Darina, ani slavná pěvkyně Dora se nejspíš nehonosí tak křišťálově čistou minulostí, jak obě tvrdí. Že prodriblovat dnes životem bez ztráty kytičky je prakticky nemožné

Pochopil, že se dávno nehraje o hodnoty, jimiž se všichni zaklínají, o svobodu, lidská práva, pravdu a lásku. Že jde především o mocenskou převahu a světovládu. Že bez hříchu není nikdo, ani muž přezdívaný Kubula, uctívaný bojovník proti padlému režimu a prominent režimu nového, a tím méně ti, co manipulují masy v žoldu vyšších zájmů. Koneckonců měl pak po letech možnost sledovat, jak se dehonestace Milana Kundery rozjela podle stejného scénáře jako v kauze Weinerová. To už byl Altschul ale dávno internován v blázinci…

Jansova čtivá próza si pohrává s odbočkami, citáty, aluzemi, náznaky i symboly, není ani jisté, jestli záhadný Altschulův pokušitel Retter (Zachránce? Spasitel?) nebyl spíš jenom jedním z „přízraků“ chovance psychiatrické léčebny. Zajímavostí textu je i množství anekdot, které se vypravěči vybavují na různé šlágvorty a pokoušejí se příběh umocnit nebo alespoň okořenit.

Bez ohledu na autorovu slabost pro historický bulvár (ale kdo ví, jestli se to neudálo právě tak?) a jeho občas příliš kategorické soudy (i provokace ale nutí přemýšlet!) lze každopádně říci, že román je v dnešní české literatuře ojedinělým pokusem reflektovat skrze osudy rázovitých hrdinů mimo jiné i aktuální situaci euroatlantické civilizace, krizi jejích hodnot i institucí, které – ať se to komu líbí nebo ne – nezadržitelně ztrácejí pozici světového hegemona.

Jitka Mlčochová

Zdroj: http://literarky.cz/literatura/recenze/23816-svt-podle-uitele-altschula