Co očekávat od knihy patnáctiletého autora? Tak od této rozhodně víc, než byste tušili. David Strnad dokáže své čtenáře překvapit, zaujmout a ukázat jim, že ovládá práci se slovy a fantazií lépe, než někteří starší autoři. Musím uznat, že mě rozhodně mile překvapil a hodnotím román až na pár vad velmi kladně. Ačkoliv nejsem zrovna čtenářka žánru Sci-fi, tak se kniha četla snadno a bavila mě.

Styl psaní byl pro mě nad očekávání promyšlený a působivý. Autor se opravdu snažil, aby stylistika byla přesně taková, aby čtenář byl zaujatý, ale nezahlcený. Práce s textem je na dobré úrovni začínajícího autora, viděla jsem mnohem horší a proto mě překvapilo, že patnáctiletý kluk dokáže sepsat něco tak autentického, osobitého a propleteného. Našlo se pár maličkostí, jako špatně použitá slova vzhledem k jejich významu, ale jinak jsem byla ohromená.

Kniha se nedělí pouze na kapitoly, ale také na části, což podle mého dělá román stravitelnější a díky popisům čtenář ví, co ho čeká. Mě osobně to pokaždé navnadilo.

Nejde o žádné jednoduché čtivo s jednou hlavní postavou, David Strnad se pustil do složitějších věcí a přesto je zvládl. Ohromilo mě, že dokázal věrohodně z pohledu vypravěče ztvárnit několik hlavních postav a vymyslet jim nápadité osudy.

„Jmenuji se Josh Taylor a tohle je Ernee, můj robot.“

Josh Taylor je mladík, který má celý život před sebou a rozhodne se věnovat programu Lazarus. Po napadení Pandory, ze kterého se svou rodinou jen taktak unikl, se rozhodne podstoupit výcvik a rozehrát své vlastní galaktické dobrodružství.

Ivy Springersová je neobvyklá žena. V minulosti ji postihla velmi zlá nehoda, která se na ní podepsala a ona se vydala cestou, která ji uvrhla v noční můru, kdy je prakticky uvězněná v něčem, co není jejím běžným tělem. Ale i nadále se snaží o vendetu…

Charaktery postav sice působí trochu cize, ale to díky zvolené atmosféře, která ve sci-fi panuje. Jinak jsou vykresleny velmi dobře, zajímavě a rozhodně nejsou černobílé. Nejvíce na mě zapůsobil fakt, že autor vystihl i jejich minulost, poukázal na důvody jednání (což většinou autoři zapomínají a dílo tak nedává smysl) a celkově podpořil jejich charakter i různými maličkostmi, takže jsem je vnímala věrohodně.

Ivy Springersová byla sice jenom myšlenka, ale dokázala velké věci.

Očekávala jsem jednoduchý příběh, kterým se obvykle zaobírají začínající autoři, ale David Strnad zvedl laťku vysoko a nebál se riskovat. Rozhodl se věnovat se několika linkám, ani jedna nepůsobí, že by byla nějak ochuzená. Vše je nápaditě propojené a ta spletitost mě opravdu neskutečně potěšila, protože byla pro tak mladého autora náročnější a beztak ji zvládl, dá se říct, bez sebemenšího zaváhání.

Z díla je sice cítit lehká nejistota z prvních stran, ale jakmile jsem se začetla, měla jsem pocit, že autor je sebejistý a provádí mě pečlivě sestaveným příběhem, kterému se opravdu věnoval a dal mu ze sebe, co nejvíce. Netuším, jak dlouho se David Strnad psaní věnuje, ale je vidět péče, s jakou knihu sepsal. Bohužel spousta děl začínajících autorů tuto péči postrádá a někdy je čtenářům předkládána snad prvotní verze, aniž by se jí autor nějak víc věnoval. U Lazaruse se nemusíte bát, že by vás tímto odradil.

Jelikož nejsem čtenářka Sci-fi, tak samozřejmě budu posuzovat knihu jinak, než čtenář, který má v tomto případě takových knih načteno více. Ale na mě autorova fantazie zapůsobila, některé situace a věci mi přišly opravdu neotřelé. Hodnotit originalitu nemohu, ale rozhodně se snažil využít všech možností a nic na mě nepůsobilo nějak nevhodně nebo kýčovitě. Svou fantazii vhodně zapracoval do děje a podpořil celkovou atmosféru. Ta vtáhne do napínavého a zajímavého děje. Byla jsem překvapená, že na mě tak román zapůsobil a těšila jsem se na další stránky. Nejvíc za to mohla zvědavost – na dovednosti autora, na to, co všechno mi příběh ještě může nabídnout, na odpovědi.

Dílo obsahuje i autentické kresby samotného autora, které skvěle doplňují děj a dělají román ještě osobitější. Ačkoliv nejde o vytříbené ilustrace, tak na mě zapůsobily velmi dobře, líbily se mi a hodnotím je jako bonus.

Lazarus se pro mě stal o to hodnotnějším, když jsem zjistila, že obsahuje dokonce i výňatky z různých fiktivních knih, které autor sám napsal a vložil vhodně do textu. Kreativní způsob, jak děj vytříbit do detailu a nabídnout čtenářům promyšlený příběh.

Emoce na mě působily, ale takovým tím lehkým dojmem. Nic zbytečně výrazného nebo srdceryvného, zkrátka přesně tak, jak u takového románu očekáváte. Romantika v jemnějším stylu young adult určitě potěší mladší čtenářky, ale neodradí ostatní čtenáře.Vše podstatné bylo vysvětlené a dynamický závěr sice nebyl můj šálek kávy, ale bylo zajímavé dívat se, jakým způsobem první díl série Lazarus končí. Netuším, zda se autor rozhoduje vydat ještě pokračování, ale já jsem byla ráda, že jsem si Na cestě po Galaxii mohla přečíst a myslím, že se k němu ještě někdy vrátím, protože ta spletitost je na začínajícího autora opravdu působivá.

Byl to vyvrhel rasy Dávných. To on byl hlavní důvod, proč deset miliard lidí jeho druhu spí.

Co bych chtěla vytknout? Chyby v textu, převážně u přímé řeči.

Styl představování postav na základně při výcviku nebyl nejvhodnější, ale jelikož už to bylo po delší době, kdy jsem byla do knihy začtená, tolik mě to z míry nevyvedlo, některé hrdiny jsem již znala.

Komu bych doporučila? Tak samozřejmě čtenářům žánru sci-fi, kteří by si rádi přečetli i dílo na úrovni od začínajícího českého autora. Lazarus je složitější, než byste řekli a dokáže velmi příjemně překvapit.

Knižní obálka: 
Tak ta samozřejmě nedoceňuje samotné dílo, jelikož takhle opravdu působí, že půjde o nějaké dílo, které psal patnáctiletý kluk a řeknete si, že to asi bude dost amatérské. Ale rozhodně není. Asi by čtenáře více oslovila propracovanější knižní obálka, která by poukazovala na samotný děj a jeho promyšlenost.

 

Ivona Šabíková (Chensie)

Zdroj: http://svet-mezi-radky.blogspot.cz/2017/02/recenze-lazarus-na-ceste-po-galaxii.html